Proces tepelné degradace PVC je velmi složitý a může být prováděno několik chemických reakčních procesů současně: rozklad molekulárního řetězce z HCL, narušení oxidačního řetězce a zesíťování, stejně jako malý počet aromatických struktur a reakce. lámání velkých molekulárních řetězců za vzniku uhlovodíků, z nichž stárnutí nebo karbonizace PVC způsobená HCL je hlavním výkonem tepelné degradace.
Podle dosavadních výsledků výzkumu lze mechanismus působení tepelného stabilizátoru rozdělit do následujících kategorií:
1) Absorbujte HC1 produkovaný v procesu tepelné degradace pryskyřice a inhibujte její automatickou katalytickou degradaci. Jako je olovnatá sůl, organické kyselé kovové mýdlo, organické sloučeniny cínu, kovové alkoholy a další anorganické nebo kovové organické sloučeniny, tyto slabé bazické soli a kovová mýdla snadno reagují s HC1, přeměněny na odpovídající chlorid kovu, aby se dosáhlo účelu ukončení nebo inhibice rozkladu polyvinylchloridu; Epoxidy a aminy mohou také reagovat s rozloženým HCL za vzniku odpovídajících sloučenin; Fosfitové estery a merkaptanové sloučeniny mohou hrát antioxidační roli, čímž inhibují degradaci a zvyšují tepelnou stabilitu.
2) Nahraďte nestabilní atom allylchloridu nebo atom uhlíku v molekule polyvinylchloridu, abyste odstranili roli degradačního místa. Například sloučeniny mýdla s kadmiem a zinkem, organocínem, merkaptanem a antimonem se mohou vázat na nestabilní atomy chloru v molekulách polyvinylchloridu.
3) Adiční reakce s polyenovou strukturou, aby se zabránilo tvorbě velkých konjugovaných systémů a snížilo se zbarvení. Pokud sůl nebo ester nenasycené kyseliny obsahuje dvojné vazby, dojde k adiční reakci dienu s konjugovanými dvojnými vazbami v molekule polyvinylchloridu, čímž se zničí její konjugovaná struktura a dojde k inhibici změny barvy.
