Základní typy stabilizátorů:
Olověný stabilizátor je běžně používaný stabilizátor se silnou tepelnou stabilitou, dobrými dielektrickými vlastnostmi a nízkou cenou. Rozumný poměr s lubrikantem může rozšířit rozsah zpracovatelských teplot PVC pryskyřice a stabilizovat kvalitu zpracovaných a dodatečně zpracovaných produktů. Stabilizátor olova se používá hlavně v tvrdých výrobcích a má vlastnosti dobré tepelné stability, vynikající elektrický výkon a nízkou cenu. Sůl olova je však toxická, nelze ji použít ke kontaktu s potravinami, nelze z ní vyrobit průhledné produkty, snadno se kontaminuje sulfidem, produkuje černý sulfid olovnatý.
Tepelné stabilizátory mýdla se obvykle vyrábějí ze zmýdelnění kovů alkalických zemin, kyseliny stearové a kyseliny laurové. Existuje mnoho druhů produktů, z nichž každý má své vlastní vlastnosti. Obecně je lubrikovaná kyselina stearová lepší než kyselina laurová a kyselina laurová kompatibilní s PVC je lepší než kyselina stearová. Kovová mýdla mohou absorbovat HCl a některé typy mýdel mohou pomocí katalytického účinku svých kovových iontů nahradit atomy Cl aktivního místa kořeny mastných kyselin, a tak hrát na PVC jiný stupeň tepelné stability. V průmyslu PVC je to obvykle sloučenina několika kovových mýdel a zřídka existuje jediná sloučenina kovového mýdla a běžným stabilizátorem je mýdlo vápníku a zinku.
Organocínové stabilizátory mají dobrý stabilizační účinek na PVC, zejména kapalné organocínové stabilizátory. Kapalné organocínové stabilizátory lze lépe smíchat s PVC pryskyřicí než tuhé tepelné stabilizátory. Organický stabilizátor může nahradit nestabilní atomy Cl na polymeru, takže pryskyřice PVC má dlouhodobou stabilitu a počáteční zachování barvy.
